Srpen 2010

Nedělní oběd!

22. srpna 2010 v 21:37 | coco-choc |  Jen tak
Vedro jak v sauně, plavky jsou téměř přítěží, obyčejné nicnedělání je v těchto parných dnech namáhavé. Já prostě léto a tuplem tyto dny, kdy teploty lehce překonají hranici třiceti stupňů, prostě nenávidím. Někdy mám pocit, že každý prosluněný den je bojem na život a na smrt. A zkuste se v odporném vedru učit. Já se o to snažím a řeknu Vám, že nic moc...

Jak tedy přežít a neusmažit se ve vlastní šťávě?  Chce to pořádné ochlazení - led, ledový čaj, vychlazené nápoje, ledové zmrzliny apod. Pravda, trochu monotónní jídelníček, ale co naplat, zmrzlina dnes u nás povýšena na nedělní oběd :-D.
haagen
haagen
haagen
Vskutku ideální oběd do parného období.

Jelikož se jedná o nedělní oběd, neošiďte se jen tak nějakou zmrzkou, nedej bůh, nanukáčem. Dopřejte si luxusní pochutnání v podobě zmrzliny značky Häagen-Dasz. A vězte, ať sáhnete po jakékoliv příchuti, nebudete zklamáni... Co zklamáni? Budete mít pocit, že jste se dostali do zmrzlinového nebe. 

Tvarohový koláč s vločkovým korpusem

12. srpna 2010 v 17:47 | coco-choc |  Sladké hříchy
Tvarohových dezertů podle mě není nikdy dost. Domnívám se, že i u Vás mají zelenou. Tvaroh je báječný pro svou neutrální chuť, proto se hodí do sladkých i slaných pokrmů, můžete s ním experimentovat ve sladkých i slaných pokrmech. Za naprostou královnu tvarohu považuji Madlu, která má pro tvaroh slabost tak jako já. 

Tentokrát jsem zůstala u "sladkého" a vymyslela jsem tento velmi prostý koláč, kde tvaroh hraje opravdu prim a navíc jej doplňuje oříškově křupavý korpus, který chutná jen sám o sobě. Mám totiž takovou úchylku - nejím těsta u koláčů, vždy sním jen to, co je na nich (ovoce, tvaroh, mák, drobenka atd.). Přítel tuto mou "zvláštnost" již dobře zná, když ji viděl v praxi poprvé, byl v šoku. V té době jsme spolu byli něco málo přes měsíc a vyrazili jsme si na výlet k vodě. S sebou jsem přibalila hraběnčiny řezy, a když jsme tak polehávali na dece, já jsem zvládla sníst jablečno-oříškovou vrstvu ze všech kousků. Jakmile uviděl jen ohlodané kousky těsta v jeho očích zavládl strach, neboť si představil, že asi celý život bude jíst jen méněcenné části koláčů :-D.

Velkou výjimkou je korpus ze sušenek, jež patří k mým nejoblíbenějším. Sušenkový základ je již klasikou a nutností v tradičním americkém koláči, tedy cheesecaku, ale o něm až příště :-). Dále jsem vzala na milost drobenkové základy jako je tento vločkový. Skvělý je i z nastrouhaného perníku.

Nejste-li ujetí tak jako já, přesto se vsadím, že na tvarohovém koláči s vločkovo-oříškovým korpusem si pochutnáte.     

Ingredience:

Korpus
  • 1,5 hrnku (o objemu cca 250 ml) ovesných vloček 
  • 100 g mletých lískových oříšků (pokud nemáte zrovna lískáče, perfektně je zastoupí mandle, kešu ořechy nebo třeba tradiční vlašáky)
  • 3 lžíce třtinového cukru
  • 100 g rozehřátého másla
Tvarohový krém
  • 500 g měkkého vaničkového tvarohu (můžete zvolit dietní nízkotučný nebo i jemný tučný tvaroh)
  • 1 zakysaná smetana (tato měla objem asi 190 ml; nedávno jsem objevila zakysanku Bioamálku - sice nemám důvěru k výrobkům nesoucím označení "babiččina, poctivá, maminčina, pravá česká" apod., ale tahle zakysanka opravdu poctivá je :-) 
zakysanka
  • 3 velká vejce
  • cukr podle chuti
ingredience

Postup:
Tak jako vždy je postup více než jednoduchý, ale výsledek jako vždy báječný. Až se rozhodnete upéci jakýkoliv koláč, dort či moučník, nezapomeňte si vyndat veškeré ingredience, které budete potřebovat, z lednice, aby měly pokojovou teplotu a nestala se Vám při pečení nehoda (např. sražení krému).  

Vezměte si k ruce větší mísu, do které vsypte vločky, cukr a nastrouhané (či jemně posekané) ořechy. Vločkovou směs přelijte máslem a hbitými prsty vytvořte drobenku. Dortovou formu či malý plech s vyšším okrajem vyložte pečícím papírem. Na dno formy vsypte vločkovou drobenku a umačkejte na rovnou plochu. 

vločkyMáte připravený korpus? Můžete jej dát předpéci do vyhřáté trouby (v mém případě do rozžhavené remosky). Korpus nechte v troubě péci asi 10 - 15 minut.  Mezitím se nadšeně vrhněte na tvarohový krém či chcete-li náplň. Do jiné místy vyškrábněte oba tvarohy a zakysanou smetanu. Prošlehejte metličkou a oslaďte podle chuti. Jakmile se Vám bude zdát náplň dostatečně sladká, přiklepněte vajíčka a důkladně rozšlehejte. Připravené krém vlijte na korpus a pečte při nižší teplotě (kolem 170 stupních) do ztuhnutí. Na povrchu koláče se vytvoří zlatavý povrch, ale náplň bude ještě "pudinková", neboť ztuhne až po vychladnutí.

na talíři I.
na talíři

zeshora
S kakaem nebo kávou - ideální snídaně, ne? A pokud bude až do postele, tak bude ještě ideálnější :-D...

s kakaem
Dobrou chuť.

Víkend par excellence

9. srpna 2010 v 15:25 | coco-choc |  Kam vyrazit?
V sobotu zavládlo naprosto odporné počasí, které dokáže překazit řadu plánů. Jakmile prší, ne vlastně cedí, tak jako tuto sobotu, klesne nálada mnohých z nás pod bod mrazu. Jenže víkend je jen jednou za týden, a proto si "luxus" promeškání dne v posteli nemůžeme dovolit :-). Navíc mě přítel pozval do báječné restaurace, takže, ať si nebe klidně spadne, ale my jsme vyrazili na lahodnou baštu. 

Na sobotní večer byl cíl jasný - restaurace Hliněná bašta. Restaurace se nachází v pro nás nedalekých Průhonicích, proto jsme chtěli večeři spojit s příjemnou procházkou, což nám průtrž mračen překazila, a i za cestu od autobusové zastávky jsme byli promoklí až na kost. O to více jsme se těšili na lahodný pokrm. Jelikož Hliněná bašta je známá svou rozsáhlou nabídkou ryb, volba (i pro mě vegetariánku) padla na rybky.
I třeba tuto potvůrku můžete dostat na talíř :-).

Po pečlivém prostudování jídelního lístku, přítel sáhnul po tuňákovi, konkrétně se jednalov o Dijónský steak z tuňáka s opečenou polentou (mimochod perfektní příloha ke všemu možnému).
tuňák
tuňák II.
Já jsem se nemohla rozhodnout, a tak jsem si diplomaticky vybrala Nugetky z lososa, tuňaka, mořského ďasa a halibuta. Jednotlivé kousky ryby byly propíchnuty citrónovou trávou, která sice rybám žádnou chuť nepředala, ale na efekt posloužila výborně. Ke špízu byla podávána rýže, která je jako příloha velmi vhodná, ale pro můj žaludek je již nadbytečná, proto jsem požádala obsluhu o výměnu rýže za špenát, ale jak můžete na fotografiích vidět, dostala jsem rýži.
špíz
špíz
Vím, mohla jsem se ozvat a jídlo reklamovat, ale obsluha byla velmi milá a navíc měla práce až nad hlavu se svatbou, která probíhala o patro níže. Vlastně svatba bylo to jediné, co bych při příští návštěvě znovu "nemusela". Díky svatbě byla obsluha roztěkaná, občas na nás zapomínala, ale zato jsme měli možnost sedět v druhém patře, kde jsme byli úplně sami. Pravda, ještě dvě pospávající kočičky nám dělaly společnost, ale byly vychované a nechtěly ani ochutnat :-).
rezavá kočka
kočka na židli
kočka
Jelikož jsme byli v druhém patře byli osamoceni, tajně jsme nakoukli i do patra třetího. Interiér restaurace je velmi útulný a "domácký".
bašta
bašta 3. patro
Ale zpět k jídlu. I když jsem dostala tedy rýži místo špenátu, musím uznat, že byla vynikající, i když více ji ocenil můj přítel :-).  
Jako sladkou tečku jsme si vybrali smaženou zmrzlinu s ořechové krustě a cappuccino. Bohužel fotografie se nevyvedla, ale ještě bych více dráždila Vaše chuťové buňky :-D. Zmrzlina byla jemná a ne příliš sladká a poctivě smetanová, cappuccino bylo na mne příliš silné. S hodnocením souhlasil i přítel, který je zvyklý na espresso. Ale někomu může vyhovovat. 

Bohužel jsme byli po vynikající večeři vyhnáni do silného lijáku, ale zase jsme se mohli večer doma zachlumlat do peřinek a ... těšit se na nedělní snídani v Café Imperial :-). 

Nedělní ráno bylo oproti sobotnímu naprosto pohádkové. Sluníčko se snažilo ze sebe vydat maximum, tak jako my, neboť jsme se sebevražedně rozhodli si jít zaběhat. Běh rozhodně nepatří mezi mé oblíbené činnosti, ale, pokud se k němu tedy donutíte, rozhodně Vás nakopne na celý den a navíc si pak můžete dopřát královskou snídani s pocitem, že jste případné kalorie spálili už po ránu :-). 

Po úmorném ranním běhání jsme se vydali vstříc příjemnějším záležitostem, a to snídani v Café Imperial. Předpokládám, že tato restaurace Vám není cizí. Respektive jméno "Šéfa" místní kuchyně - Zdeňka Pohlreicha, jehož rázný vyjadřovací styl je dnes již téměř zlidovělý :-). A mimochodem, když už jsem naťukla jméno tohoto gastronomického mága, máte už jeho kuchařku? 
pohlreich
Že ne? Tak se nechte zlákat drobnou ukázkou...
selátko
štrúdl
těstoviny
Čistý desing kuchařky, prosté (v nejlepším slova smyslu) fotografie a poctivé receptury. Ano, i to je kuchařka pana Pohlreicha. V kuchařce naleznete mnoho receptů inspirovaných uměním Dobromily Rettigové, známé i zapomenuté české pokrmy v moderním hávu i okouzlující moučníky. Veškeré pokrmy jsou postaveny na kvalitních ingrediencích a v každém jídle můžete nalézt autentický rukopis Zdeňka Pohlreicha, tedy snoubení poctivé české kuchyně a zkušeností ze "Západu". Jednotlivé recepty jsou logicky uspořádány a zároveň jsou prokládány rázným Pohlreichovým životním příběhem. Ale zpět do Imperialu. 
imperial I.
imperial
Ručičky hodinek se schylovaly k jedenácté hodině a my jsme vcházeli do Imperiálu natěšení na pozdní snídani. Jelikož jsme sem zavítali poprvé, tak jsme nejprve nevěděli, kam se přesně usadit, neboť v restauraci byl značný cvrkot. Řada hotelových hostů, turistů s fotoaparáty a ladně poletující obsluha (snad každý zaměstnanec měl v ruce hadřík a něco neustále přelešťoval). V mžiku se nás ujal mladý číšník a usadil nás na místo, kam bychom si sami nesedli. Stoleček byl pro dva, ale především byl obklopený ze všech stran jinými stolky, takže soukromí bylo nulové. Příště alespoň už víme, kam zasednout. 
sloupy
strop
I když bylo záhodnější (vzhledem k času) zvolit již obědové menu, a to např. Pohlreichovu specialitu Hovězí líčka na víně, my jsme přeci přišli na snídani, proto si přítel objednal Francouzskou snídani a bílou kávou, tedy výběr čerstvého francouzského pečiva s máslem a džemem. Bílá káva byla servírována v nepříliš časté "polévkové" nádobě, která zapříčinila, že každý pokus o napití byl zkouškou naší šikovnosti.
snídaně
snídaně
Já jsme se nechala zlákat nabídkou denních dortů, které si můžete prohlédnout při vchodu do restaurace, což jsem ale zjistila, až při odchodu :-). Přála jsem si dortík s čerstvým ovocem, proto mi číšník doporučil malinový dort. A vskutku to byla trefa do černého, vlastně malinového. K malinový dezert jsem zapíjela jemným vanilkovým čajem Dilmah, který momentálně sháním i domů, neboť jeho jemná chuť omámila.

Dortík byl jedním slovem famózní. Kyselejší čerstvé maliny byly ladně vyváženy sladším nekolikavrstvým korpusem. Spodní část dortu tvořil křupavý máslový korpus, na něm spočívala čokoládová vrstva těsta, poté následoval piškot, jenž byl bohatě prokropen malinovou šťávou. Mokrý piškot byl potřen malinovým pudinkem, do kterého byly velkoryse položeny čerstvé maliny, jež byly přetřeny slabou vrstvou želatiny. Prostě bomba! Jediné, co bych vytkla, byl minimalistický talířek, kde jsem často musela sehrát boj, aby se mi jednotlivá sousta dortu nedostala do outu. Dortíku byla pořádná porce, proto jsem byla ráda, že mi přítel statečně pomohl, ale jistě mu tato galantní pomoc nevadila. 
dortík zepředu
dortík
detail dortík
Tak jako v každém podniku musím okouknout i záchody, asi je to má úchylka, ale co nadělám. Tak ať to máte od podlahy, tady jsou vyfocené, dle mého názoru, dosti nevkusné a komické (a přiznejme si, že i dosti nehygienické) kohoutky Café Imperial.  
kohoutky
kohoutky II.
Shrňme si návštěvu této noblesní restaurace: osobně mám raději intimnější prostředí, ale věděla jsem "do čeho jdu". Restaurace je velmi rušná, což je vzhledem k umístění a televizní popularitě pana Pohlreicha pochopitelné, což by se nemuselo toliko projevovat na poměrně vyšších cenách :-(. Cena za domácí výborný dortík mi přijde přiměřená, avšak o francouzskou snídani bych si za danou cenu představovala bohatší. Proto bych si při příští návštěvě vybrala nějakou vyhlášenou lahůdku Zdeňka Pohlreicha a k snídani třeba oblíbená vejce Benedikt či dortík z dílny sympatické šéfcukrářky Kateřiny Fornůskové.

Po vydatné snídani jsme se vydali turistickým krokem Příkopy a přes Václavské náměstí směrem na metro. Po cestě jsme se ještě na chvilku zastavili v Luxoru, kde jsem hltavě prohlížela kuchařky :-). Také jsme si konečně zakoupili Maurerův výběr restaurací, kam Café Imperial i Hliněná bašta bezpochyby patří. 
grand restaurant
Jelikož jsme byli "jen" na snídani, tak k obědu nám vyhladovělo :-). Tentokrát jsme zvolili restauraci ryze domácí. A protože máme velmi zmlsané jazýčky a líné ručičky, musel se pokrm skládat s jen výborných ingrediencích a musel být hotový do pár minutek. Tyto dvě indície Vám mohou napovědět, že se budou vařit těstoviny.

Na expresní a lahodné těstoviny v jednom (ale pro dva :-D) si připravte:
  • oblíbené těstoviny (my máme moc rádi tagliatelle)
  • několik cherry rajčátek
  • 1 balení rukoly 
  • pár sušených rajčat naložených v oleji
  • kvalitní olivový olej
  • mozzarellu
  • parmazán či grana padano na posypání a doladění
ingredienceMozzarellu ale volte ne jen tak ledajakou, ale buvolí! Pokud si myslíte, že mozzarella je jen bezchutný sýr, tak si sežeňte mozzarellu di bufala, která je sice tučnější, ale zato je chuťově výraznější, na povrchu je pevná a uvnitř měkká. 
mozzarella
mozzarella
detail mozzarella
Nebojte, dnes se neudřete. Těstoviny uvařte ve slané vodě al dente, mezitím si ledabyle pokrájejte cherry rajčata a to je vlastně všechno. Uvařené těstoviny promíchejte s olivovým olejem (můžete použít i olej z naložených rajčat), přihoďte nakrájená rajčata, natrhejte na menší kousky sušená rajčata, vhoďte rukolu a lehce promíchněte. Třešničkou tohoto pokrmu je mozzarella, kterou rustikálně natrhejte a přidejte k těstovinám. Nandejte si pořádnou porci na talíř, postrouhněte parmazánem a zakápněte olivovým olejem. 
na talíři
Jednoduše geniální - čerstvá rajčata dodají výslednému jídlu svěžest, sušená zase intenzitu a buvolí mozzarella zase vše spojí dohromady. 
na talíři
zeshora
detail
Věřím, že si pochutnáte a také že jsem Vás inspirovala k návštěvě výborné restaurace či kavárny. Protože, všichni si zasloužíme alespoň trochu se rozmazlit a ještě krásnější je, když máte někoho, kdo Vás chce rozmazlovat :-). A já tento poklad mám a musím si ho střežit! 

  


  


A kam dál?