Převratné zjištění

4. října 2010 v 11:03 | coco-choc |  Jen tak
Byla jsem vyzvána Jaruškou, abych se zapojila do jedné hry. Po přečtení pravidel jsem zjistila, že jsem poměrně bezradná. Stále pravděpodobně vůbec netušíte, o čem tady proboha mluvím?! K věci! Hra se točí kolem JÍDLA, samozřejmě :-). Podstatou hry je vybrat si pět nejoblíbenějších jídel, jedno následně uvařit a zveřejnit a také nominovat deset šťastlivců, kteří by ve hře pokračovali. Když opominu, že hry typu "pošli to dál" nemám v oblibě, přišla jsem na to, že vlastně vůbec, ale vůbec nevím, jaké je mé nejoblíbenější jídlo! Pravděpodobně jsem v tomto ohledu druh na vyhynutí. Vždyť přeci každý má svůj žebříček nejoblíbenějších pokrmů anebo alespoň jednotlivých potravin, protože ani ty nedokáži určit. Jak se tedy stalo, že zapálená foodblogerka ani neví jaké, je její nejoblíbenější food?

Vezmu to od podlahy, tedy od dětství. Jako malá jsem asi věděla, jaká jsou má zamilovaná jídla. Ale dnes už si na ně nepamatuji. Vzpomínám si jen, že jsem milovala od své chebské babi slepici (ne kuře, ale opravdu slepici) na paprice, knedlo vepřo zelo (nikdo na světě neumí lepší! a prosím jen s bramborovým knedlíkem, houskový knedlík k této klasice je prostě zločin), pečené kuře (babi to báječné kuře měla speciální obrovský talíř, jistě to byla čest pro vybrané kuře se na něm péci :-), domácí polévku s domácími nudlemi (samozřejmě bez zeleniny - tu přeci děti neradi), božskou hrachovou polévku s uzeným (ještě dnes vidím, jak se ten obrovský kus uzeného koupe v namočeném hrachu), šišky se strouhankou, cukrem a máslem (s mákem prosím ne, dnes ale ano). Ještě si vzpomínám na okurkový salát (s klasickou cukrovo-octovou zálivkou), chleba se sádlem, škvarky (ano čtete správně) a taky sulc, buřty na ohni a brambory v popelu (ty byly a jsou "peckový"). Pak nemůžu ještě zapomenou na "hnusnej čokoládovej nanukáč" (čokoládový se kupoval kvůli dědovi) s rudě červenou griottkou (ano, ano... už jako dítě...) nebo vaječný koňak z Holandska - měl nádherně sytou okrovou barvu, jak ten bych si dneska zase dala... To byly časy... Moje chebská babi je báječná kuchařka, ale musím říct, že sladké neumí (promiň babi). Její buchty jsou suché (ale umí jednu báječnou masovou buchtu :-D), vždy si vzpomenu na scénu s Princezny ze mlejna, kde vodník říká: "Já bych si jí stejně namočil, aby nebyla tak suchá." Určitě měl buchty od mojí babi :-D. Pak ještě babi trpí představou, že vše se musí spotřebovat, takže, když je nadbytek jablek, a v receptu je jen 750 g, babi tam dá 2 kg, protože by to byla škoda to vyhodit, ne?! Druhý "postižením" mé milované babi je kokos. Nevím, jestli zde zafungovala genetika, ale asi křížovým pravidlem, se kokosové postižení přeneslo i na mě, ale to už víte :D. Jenže moje babi je takový expert, že kokosem posype i svatební koláčky, nekecám. Moje chebská babi je prostě machr přes klasickou českou kuchyni.

A co plzeňská babi? Každé léto jsem k ní s bráchou jezdila na prázdniny. Většinou prvních 14 dní v červenci, kdy dozrávaly třešně a jahody. Ještě v srpnu mi lezly ušima :-D. To byly třešně sem, třešně tam a pak se spláchly mlékem, ano čtete správně, mlékem! Pak nastoupily jahody - jen tak (ale to nebyly takové ty supermarketové chudinky), s cukrem, v marmeládě, v knedlících, ale hlavně se smetanou s lívanci. To bylo boží. Vrcholem obžerství byly ale placky na kamnech (trochu přičmoudlé, prý je to na krásu) s kleverou (nebo snad kleverou? Asi existují obě varianty ;-), s doma ušlehanou smetanou (v takovém předpotopním strojku, kdy více smetany skončilo na zdech než v nádobě) a s tvrdým tvarohem. Ale pozor, placky se jedly následujícím způsobem a ne jinak! Nejprve si člověk musel urvat placku a to nebylo jen tak, protože nás tam bylo vždy jako psů. Pak se placka napatlala kleverou, na to se kydla smetana, ale jen s lžící, která byla v nádobě se smetanou a ne se lžící od klevery, to by babi nadávala. Pak se placka obrátila náplní dolů a smočila se v kopečku s nastrouhaným tvarohem. Neptejte se mě, proč jsme si placky tvarohem neposypali. Prostě takové jsou vzpomínky. Takové placky už mi nikdo asi neudělá :-(. Moje plzeňská babi ještě uměla famózního králíka na česneku s br knedlíkem, obalovaná kuřecí křidélka (tak jak se obalují řízky), amolety (ty jí šly od ruky i na plynu), vošouchy, jo a taky roštěnky - mňamka. Ještě musím zmínit perníčky a jiné sladkosti od Pondělíka. Pekárna se nachází v Dvorci u Nepomuka. Pondělika určitě znáte - třené linecké slepované džemem a máčené v čokoládě se najdou snad v každé domácnosti. Jelikož tam pracovala "teta" (chcete-li manželka babiččina bratra), měli jsme Pondělíkovy dobroty denno denně. A do dneška je mám rád. Vše se důkladně zapilo domácím jablečným moštem. To byly báječné časy...

Vzpomínky na jídla od babiček jsou dodnes živé. Ale nemohu si vzpomenout, co jsem měla ráda "doma". Tak to vezmu z druhého úhlu pohledu, tedy co mi jako malé nechutnalo. Vždy, když jsem zlobila, mamka uvařila dušenou mrkev s rozpeky. Snad ještě větší odpor mám ke koprovce, nesnáším její vůni, dodnes kopr nesnesu ani na lososu. Navíc koprovka je naprosto klasickou ze školních jídel. Koprovce do taktu hrálo vejce s modrým žloutkem a rozvařeným bramborem. Když už jsem u školních jídel, nesmím zapomenout na podobně odporné UHO a UBO (univerzálně bílá omáčka) vždy s kosmopolitními názvy, jako např. znojemská (s kyselou okurkou - jak to může někdo jíst?), vídeňská, bratislavská, moravská (jednou s hráškem, podruhé s mrkví, potřetí a to nejodporněji se zelenými fazolkami). Jojo, koprovka a dušená mrkev... Ještě dnes bych z nich hodila šavli. Mezi další nenáviděné pokrmy bych nominovala zapékané francouzské brambory, které mamka "vylepšila" cibulí a kmínem. Do dnešního dne mám z kmínu a cibule trauma. Které bylo umocněno odpornou rybičkovou pomazánkou (s pořádným množstvím cibule) a domácí tatarkou (to nebyla tatarka, to byla jedna velká nasekaná cibule). Jako další neoblíbené jídlo z dětství bych zmínila třeba ještě žemlovku. Asi proto, že by nebyl týden, kdy by nebyla na talíři. A řekněte, kdo by jedl zapečené rohlíky s starými jablky? Bez oříšků, rozinek, tvarohu a másla? A navíc jsem zemlbábu dostala k večeři před operací nosu v nemocnici :-(. Ale zanechám vzpomínek z dětství než mi tady usnete. Jdeme na současnost!

Dnes vnímám jídlo prizmatem svého přítele. No to je věta! Ale je to tak. Když nakupuji, přemýšlím, co by si dal nejraději, čím bych mu udělala největší radost. Vím, co má rád, co zase ne. Vím, že bramborová kaše se mu hodí jen ke karbanátkům, ale k řízkům ne. Znám ho lépe než on sám. A zde je možná zakopáno jádro pudla. Pravděpodobně trpím jistou formou nemoci, neboť nemůžu být spokojená, pokud nevím, že mám o něj na 120 procent postaráno. Proto dostává snídaně do postele, obědy do práce, teplé večeře a "něco malého sladkého" po večeři. Vlastně můj blog vznikl a existuje kvůli příteli. Pro sebe totiž nevařím, leckdy jsem líná si nakrájet zeleninu do salátu nebo ukuchtit si polévku. Až tak jsem líná! Výsledek mého vaření často vypadá takto: přítel baští "objednaný" pokrm a já si jdu do lednice pro cottage. Ale pozor, MNĚ TO NEVADÍ! Po vaření nemám na dané jídlo většinou chuť a navíc je mi často velmi hot, takže mě ochladí a zasytí jogurt či jemu příbuzné produkty. Musím uznat, že můj jídelní repertoár je velmi očesaný. Vím, jak všechno možné chutná nebo nechutná, ale povětšinou si jen uzobnu od přítele a dojím se... že by cottagem :-)?! Po tomto přiznání vypadá, že mým nejoblíbenějším jídlem je cottage :-D. A abych podpořila možné mínění, že jsem totální cvok, sepíšu seznam potravin, které nejčastěji jím anebo nejím. Přítel bude jistě rád, protože občas (často) má pocit, že jím jen jednu věc. Ale ne jen tak ledajakou, protože já jsem velmi vybíravá a jím třeba jen jednu příchuť z celé řady produktů etc. To bude dlouhý seznam...

CO JÍM A CO ZASE NE

1) na čele nejčastěji konzumovaných výrobků jsou jistě ty mléčné:
  • cottage - od značky Madeta buď čistě bílý, nebo "letní zeleninu", jiné ne (ananasový mi zrušili); od značky Meggle jen přírodní (zeleninový mi přestali :-(); jiné značky mi nesmí přes práh
  • jogurty - nemám ráda ochucené jogurty, tedy ty rádoby ovocné, ve kterých je jen cukr a nic víc, takže jím vlastně jen bílé - a to Jogolé od Zotta, Amálku, Jihočeský od Madety (ten můžu i v ochucené variantě, ale čoko-oříšek a malina)
  • kefíry - také většinou přísně bílé (mám ráda BIO od Olmy nebo od Naše Bio) anebo ještě vanilkový kefír od Meggle; jiným ovocným paskvilům dávám vale
  • mléko - jedině čerstvé a nejlépe plnotučné (opět od Amálky či BIO); v dětství jsme měli doma jen trvanlivé a je neskutečně sprosté, že může někdo ten mok nazvat vůbec mlékem
  • sýry - mám ráda čerstvé, měkké, polotvrdé i tvrdé sýry; z čerstvých sýrů jsou určitě různá žervé (tak neochucená), vynikající je čerstvý kozí sýr s medem, ve kterém není "koza" příliš cítit (na kozí sýry se stále učím); celkově mám radši jemnější a nepříliš výrazné sýry; fakt nemusím silné francouzské sýry nebo sýry s modrou plísní
  • to by z mléčných výrobků asi stačilo, ne? :-)
2) ovoce a zelenina
  • tady bude jednodušší napsat, co mi nechutná - jsem asi hodně divná, ale po chuti mi nejsou banány, a to už od malinka (konečně by si to mohl někdo zapamatovat a necpat mi je!), pak nemám ráda kiwi, litchi a borůvky (exot, no); jo a taky nesnáším, když je nějaké ovoce měkké, takže jablka musí být opravdu tvrdá (nejraději mám odrůdu Gala - to jen pro přesnost)
  • ze zeleniny nemusím celer a petržel, ale do polévky prostě patří; averze vůči cibuli je Vám již známa,, zato česnek bych cpala všude
3) pečivo
  • nejím bílé pečivo a to již od konce základní školy, naopak mám ráda tmavé celozrnné rohlíky se spoustou semínek a věřte mi, že sehnat dobré pečivo je fakt umění
4) maso
  • to bude rychlé - občas si dám nějakou rybku, raději bělomasou, ale klidně bych se bez ní obešla
5) zdroje špatných i dobrých tuků
  • máslo, máslo a zase máslo (to je ten špatný tuk, ale bez másla bych byla nešťastná)
  • miluju různé oříšky a rozličná semínka (nejvíce fandím makadamovým ořechům, kešu a piniovým oříškům) - téměř denně kupuji ořechové i ovocné směsi (peckové jsou ořechy s brusinkami nebo lískové oříšky obalené v karobu
6) těstoviny, obiloviny, rýže, luštěniny a jiné zaplácávače žaludku
  • mám ráda obiloviny (jako např. pohanku, jáhly, kroupy)
  • z luštěnin zase třeba červenkou čočku, sóju nebo cizrnu (skvělé z nich jsou pomazánky), ale hlavně nesnáším čočku nakyselo nebo zešedlou hrachovou kaši - doufám, že to se dnes nevaří ani ve školních jídelnách
  • rýži máme rádi s přítelem oba - ať jako hlavní chod, nebo přílohu; nejraději mám ale divokou indiánskou rýži
  • celkově nemusím přílohy, takže brambory, hranolky a už vůbec ne krokety u mne nenajdete
7) sladkosti
  • sladké mám ráda (a kdo nemá?) - to, že s nadšením peču víte, těžko ale říct, co mám sama nejraději
  • zbožňuji marmelády (ale to je opravdu mánie) - nejčastěji kupuji francouzské marmelády St. Dalfour (hrušková nebo nebo mangovo-ananasová Vás vynesou do nebeských výšin)
  • nesnáším průmyslově vyráběné sušenky plněné tukovými náplněmi s vlezlou příchutí vanilky, čokolády apod. (tatranky, miňonky, fidorky a jiná verbeš mi nesmí domů), zato mi není líto utratit nemálo peněz v čokoládovnách (báječná je třeba Leonidas), cukrárnách a kavárnách (Café Savoy mohu vřele doporučit)
  • čokoláda je kapitola sama pro sebe...
  • hodně ale opravdu hodně ujíždím na žvýkačkách
8) nápoje
  • pokud bych brala v úvahu kvantitu, na plné čáře by vyhrála neperlivá voda :-D
  • mám ráda ovocné čaje (i když to vlastně není čaj) s medem a citrónem; vynikající je třeba i vanilkový čaj s mlékem
  • ujíždím na sojovém mléce (od značky Provamel)
  • kávu si dám ráda, ale ještě raději sáhnu po meltě či špaldové kávě
  • z hloubi své duše nesnáším slazené přebublinkované nápoje typu coca-cola, fanta, mirinda, sprite a jak se to vše jmenuje
  • alkohol téměř nepiju, a když už, tak hodně dobrý sladký likér (podle babi "hubolep")
Určitě jsem na spousty věcí zapomněla, ale pro oficiální potvrzení tvrzení, že jsem cvok, to stačí. Ještě bych měla přiznat, že jsem cholerik a perfekcionista, a má vstupenka do Bohnic je jasná. Přesto je přítel se mnou více než 6 let a zatím neplánuje změnu, i když drobnou ano...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 4. října 2010 v 11:38 | Reagovat

To byl opravdu vyčerpávající článek. :-D Je zajímavé, jak si dobře pamatuješ, co která babička vařila. Já si pamatuji jen na moravské koláče od babi z maminčiny strany. Ale to bude jistě tím, že jsem jako dítě byla šíleně vybíravá a nechutnalo mi kromě škubánků s mákem, vůbec nic. Divím se, že jsem vůbec dospěla. :-P Pořádně jsem snad začala jíst až když jsem se vdala a musela sama vařit. Přece to co jsem pracně uvařila, jsem nemohla vyhodit. Teď už sním i tu dušenou mrkev a koprovku! :-D ;-)

2 coco-choc coco-choc | E-mail | Web | 4. října 2010 v 11:49 | Reagovat

[1]: Děkuji :-). Nejen, že si ta jídla dodnes pamatuji, ale vzpomínám si na jejich chuť. Já jsem začala samostatně vařit asi v 8. třídě. Postupně jsem vyvařovala pro celou rodinu. Jako malá jsem jedla skoro vše, až na výše zmiňované odporonosti :-D. Pak jsem dostala rovnátka a 2 roky jsem byla velmi omezená. Žádné oříšky, tvrdé ovoce, většinu masa jsem nesměla, žádné kůrky u pečiva atd. Za dva roky si zvykneš a ke spoustě potravinám se už nevrátíš. Vybíravá jsem do dneška, ale dnes už bych to nazvala gurmetstvím :D.

3 Lůc Mác Lůc Mác | Web | 16. října 2010 v 17:52 | Reagovat

to je tedy článek :D ale pěkný :) já mám dětsví kousek, takže si pamatuji i jak jsem ve školce moc ráda nejedla, hlavně teda koprovku, vždycky mi z ní bylo šoufl, od babička jsem milovala a miluju jablečný štrůdl, ten ona umí naprosto báječný, vlastně všechno sladké zvládala na jedničku, pekla často a taky sama zkoušela a experimentovala, ale vždy to mělo skvělý výsledek ;-) druhá babička se vaření moc nevěnuje, ale tam zaskakuje děda :D pamatuji na jeho houbovou omáčku a ryby...v jídle jsem taky hrozně vybíravá a tátovi to leze krkem :D, hlavně mu vadí jak jsem na zdravou stravu a nejím maso, mrzí mě, že jemu je jídlo celkem jedno, co se kvality týče, ale já se snažím nakupovat kvalitně, takže ho na to trochu učím

4 farfalla farfalla | 25. října 2010 v 22:52 | Reagovat

myslim,z e to je klvela:-) http://slovnik.vareni.cz/klevela/a tady taky. z jogurtu trebaja tedmiluju ala recky jogurt, tenhle http://ona.idnes.cz/foto.asp?foto1=BAR318b52_11_recky_jogurt.jpg&id=A20100305_bar_195 to kbelickove baleni je idealni, dobre seji a hollandia je pro me od te doby trochu malo tucna... chocenak zase maly a pripada mi i min husty... jinak v tom vareni pro ostatni jsem zajedno, taky toho pak moc nesnim

5 coco-choc coco-choc | E-mail | Web | 30. října 2010 v 19:26 | Reagovat

[3]: Myslím, že jsem schopná poslat žaludek na vandr tak ze sekané a koprovky na "stopro". A jinak co se týče táty, neboj, on si zvykne a nakonec nebude chtít nic jiného. Mám to vyzkoušené na příteli. Jakmile jednou začneš vařit jen z kvalitních ingrediencí, blafy v Ti už nikdy nepůjdou pod nos :-D. Díky za komentář :-).

6 Coach Outlet Coach Outlet | E-mail | Web | 23. února 2012 v 12:36 | Reagovat

This is a great way to get comments approved and solicit interaction.too.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam dál?