Březen 2011

Rýžový nákyp

25. března 2011 v 20:58 | coco-choc |  Sladké hříchy
Máte rádi rýžový nákyp? Pravděpodobně ne. V dětství jsem jej také neměla ráda. Co si budeme povídat, kvalita rýže byla mizerná, navíc jste mohli koupit v zásadě jen jednu rýži a víc nic. Uvařená rýže se změnila v nepoživatelnou kejdu (pardon za ten výraz). Na kráse mu nepřidalo ani ovoce. Často se jednalo, alespoň u nás doma, o kompotované rozblemclé švestky. V horší variantě je nahradily jablka. No, nebylo o co stát. Přesto si myslím, že každé jídlo se dá připravit chutně a lákavě (a samozřejmě i nechutně a nelákavě :-D). Chce to jen použít kvalitní suroviny a dodržet jisté zásady (třeba nerozvařit rýži) a zajisté vykouzlíte vynikající pokrm.

Ať už Vám rýžový nákyp chutná či ne, zkuste se inspirovat třeba tímto receptem...

Ingredience:
  • asi 350 g kulatozrnné rýže (ta je na sladké nákypy či kaše nejlepší)
  • 800 ml mléka ("by oko")
  • 150 g cukru
  • 100 g másla
  • 2 vejce
  • semínka z jednoho vanilkového lusku (je to trochu luxus, ale ta vůně...)
  • 500 g tvarohu - vůbec není nutný, ale výsledný pokrm velmi odlehčí a navíc mám pro tvaroh slabost
  • ovoce podle chuti (využila jsem mrazákovou nabídku, a to lesní směs - sáček měl 350 g) - v létě budou skvělé švestky, nektarinky, třešně
  • ovoce jsem povařila v cukru, protože je poměrně trpké
  • trochu cukru a másla na dokončení


Postup:
Rýži uvařte v mléce do poloměkka, bude se ještě zapékat. Stačilo mi 20 minut, dokonce jsem stihla si zapatlat celý sporák, neboť mléko má tendenci vzkypět! Do uvařené rýže nasypejte cukr, vložte máslo i semínka z vanilkového lusku (lusk podélně rozřízněte a semínka opatrně, avšak důkladně vyškrábněte; vyprázdněný lusk vložte do nádoby s moučkovým cukrem - získáte tak domácí vanilkový cukr :).

Ráda sleduju, jak se máslo pomalu rozpouští.
Zamíchejte.
Až rýže trochu zchladne, přiklepněte vejce a promíchejte.

Nakonec můžete vmíchat i tvaroh, ale, jak už jsem avizovala nahoře, není nutný. Naposledy zamíchejte. Polovinu rýžové směsi přendejte do máslem vymazané a třeba strouhankou vysypané nádoby (perfektně poslouží i kokos). Tuto vrstvu překryjte ovocem. Lesní ovoce, které jsem použila, je dosti trpké, proto jsem jej předtím povařila s cukrem. Poté ovoce překryjte zbývající rýží, uhlaďte.
Povrch můžete posypat cukrem a poklást plátky másla - cukr zkaramelizuje a na povrchu se vytvoří slaďounká vrstvička. Nákyp zapékejte v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 35 - 40 minut. Na posledních pět minut jsem zapnula gril.

Nákyp podávejte třeba se zakysanou smetanou (decentně jsem ji osladila vanilkovým cukrem). Pokud se do nákypu pustíte rovnou po upečení (takto je nejlepší), rozhodně se Vám nepovede dát na talíř úhledný kousek, jaký vidíte na fotografii. Až nákyp vychladne, tak "zpevní".
Přeji dobrou chuť!

Honeymoon

19. března 2011 v 18:16 | coco-choc |  Kam vyrazit?
Jak jsem slibovala. Přináším několik fotografií z našich líbánek (to slovo se mi nějak příčí v puse, raději mám anglický výraz Honeymoon). Jako svatební dar jsme dostali od manželovy maminky a babičky pobyt v luxusním hotelu v Mariánských Lázní. Bylo to tam naprosto báječné. Počasí se vydařilo na jedničku s hvězdičkou, ubytování, procedury, návštěva místní restaurace... Vše bylo prostě "pět prstů nad fajn" (výraz manželovy babičky :-). Takže ještě jednou: "Holky, díky!"
Hotel byl vystavěn, pro Mariánské Lázně tak typickém, klasicistním stylu. Pokoje byly zařízeny ve strohém a velmi vkusném stylu. Interiéry hotelu rovněž.

Mariánské Lázně, ospalé to město. Městečko žije v zásadě jen lázeňstvím. Během slunečních dní potkáte na ulicích pomalu kráčející lázeňské hosty. O večerech město utichne a nikde není živáčka. Na každém kroku si můžete prohlédnout monumentální i skromnější hotely různorodých názvů. Na odpočinek či na stáří jsou Mariánské Lázně ideálním městem pro život, ale mně těch pár dní stačilo :-).

Budeme pokračovat v naší krasojízdě...
Hladové kachny jsou všude :-D.
Dokonce jsme se vydali i k nedalekému (alespoň nám vzdálenost připadala velmi krátká) k velmi luxusnímu hotelu Esplanade (náš další cíl :-D).



Odtud byl i krásný výhled na kopec, kde se proháněli lyžaři.

A v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na jídlo.
V hotelu jsme měli polopenzi formou švédských stolů, jelikož se jednalo o lázeňský hotel, byly zde na výběr i lehčí pokrmy, což mně maximálně vyhovovalo.

K snídani jste si mohli vybrat z mnoha druhů pečiva (včetně mého "betonu" - chléb z různého zrní), sladkého pečiva (croissanty - ty si dával manžel, koblihy, bábovky), jogurtů, tvarohů, müsli, různých semínek, dokonce tu byla i naklíčená čočka. Samozřejmě uzeniny, sýry, saláty (obdivovala jsem lidi, kteří si dávali k snídani pražský salát, či jak se to jmenovalo), opečená slanina, vejce (jednou byla natvrdo, podruhé sázená, potřetí míchaná). Nesmím zapomenout i na krupicovou kaši, jáhlovou nebo i pohankou kaši - vše jste si mohli ochutit kakaem, skořicí, máslem, cukrem. Každé ráno zde byly mísy s čerstvou zeleninou. K pití jste si mohli vybrat kávu, různé přichutě čajů, tři druhy džusů, mléko, kefír i rajčatovou šťávu. No, prostě pohádka. Určitě jsem na spousty věcí zapomněla.


Večeře nebyly o nic méně bohaté. Pokaždé byly na výběr dvě polévky, dále různě upravovaná masa (jednou byl žralok na citrónu, dále králík na zelenině, kuře na kari, hovězí guláš atd.). Jako přílohu jste si mohli vybrat rýži, opečené brambory, hranolky, zapečené brambory, těstoviny, pohanku, špekové knedlíky (byly v den, kdy byl guláš). Vždy byla grilovaná zelenina, různé druhy studených zeleninových salátů. A jako dezert zde bylo ovoce, nějaké buchta, zmrzlina či ovocná pěna. Rozhodně jsme si nemohli stěžovat. A to i proto, že po večeři jsme se urychleně převlékli do plavek a šupky dupky do bazénu a do sauny :-).

A jako třešničku na dortu jsem si ponechala návštěvu mariánskolázeňské restaurace Medité. Jedná se tapas restauraci ve španělsko-italském stylu. Restaurace je dokonce doporučována Mauerovým výběrem Grand-restaurant. Jedná se také o oblíbenou restauraci Dagmar Derré. A my můžeme jen potvrdit, že tato restaurace za návštěvu rozhodně stojí. Obsluha byla velmi příjemná (někdy možná až moc), interiér byl stylový, jídlo bylo vynikající (na mne možná trochu slanější, nicméně já solím velmi málo), způsob podávání se nás také okouzlil. K dokonalosti přispěly i velmi nepražské ceny :-).




Jako předkrm jsem zvolila italskou zeleninovou polévku Minestrone. Byť tato polévka není složitá na suroviny, ani na přípravu, ve většině rádoby italských restauracích ji prostě neumí! Tady ale ano. Ještě druhý den jsem měla v puse tu jemně nasládou chuť této polévky. Byla opravdu vynikající (byla jsem ráda, že nebyla moc hustá, neb mě čekal ještě druhý chod).

Manžel si jako předkrm vybral posekaná rajčata na ciabattě s olivovým olejem (Pan y tomate).

Jako hlavní chod jsem vyzkoušela tapas. Tapas je ve Španělsku označení pro malá jídla (takové jednohubky), která mají povzbudit chuť k dalším chodům. V podání restaurace Medité se jedná o malá jídla, která je možna mezi sebou kombinovat - můžete si vybrat asi z 18 (odhadem) pokrmů, a to bezmasích, rybích a masových. Doporučují se 2 - 3 tapas na osobu. Já byla ráda, že jsem zvládla tapas jedno jediné. Vybrala jsem si Salsa verde s krevetami a okounem (ryba dle denní nabídky). K pokrmu se podávala ciabatta (tak jako k minestrone). Pečivo zůstalo mno netknuto - to už bych asi opravdu praskla. Salsa verde je italská omáčka, kde najdete především plocholistou petrželku, bylinky, kapary, ančovičky, česnek a samozřejmě olivový olej.


Posekané vajíčko bylo dle mého názoru nadbytečné. Omáčka na mne trochu slanější, ale já prostě málo solím, takže toto není opravdu výtka. Jídlo bylo jinak vynikající.

Manžel si z jídelního lístku vybral Rybu dle denní nabídky (tedy okouna, byl ale i losos) s čerstvou šalvějí podávanou na pappardellích s krevetovým máslem, lehkou grilovanou zeleninou a tygřími krevetami.


Opět maximální spokojenost, i když zde mohu vytknout, že těstoviny byly neochucené (i na mne :-D), avšak byly domácí. Na závěr bychom sice zvolili dezert, ale už jsme prostě nemohli, tak nám postačilo cappuccino.
Dojmy z restaurace Medité, Grandhotelu Pacifik a celkově Mariánských Lázní jsou více než skvělé. Vřele doporučujeme :-)





Z trochu jiné kuchyně

17. března 2011 v 9:44 | coco-choc |  Jen tak
Musím se Vám přiznat, že poslední dobou mě opustila chuť zkoušet nové recepty, prohlížet si své kuchyřky, dokonce jsem si minulý měsíc ani nekoupila Apetit, Gurmet ani FOOD. Jelikož tyto časopisy čtu už nějaký ten pátek (rozuměj let), připadá mi, že jsou na jedno brdo, nenajdu v nich nic nového a zajímavého. Naopak jsem se vrátila ke své lásce z mládí (manžel je samozřejmě stále na prvním místě :-), a to módě.

Jako malá (asi tak do deváté třídy) jsem chtěla být módní návrhářkou. Dokonce mám schovány své sešity, kde jsou mé návrhy. Třeba se budou někdy hodit... Další věc, kterou o mně jistě nevíte, že mám poměrně rozsáhlou sbírku šperků, často vlastní výroby.

Nechte se pozvat na prohlídku do mé "jiné kuchyně".



Tak jak se Vám líbí?

Přemýšlím také o tom, že založím nový blog, kde se budu vypisovat ze svého módního šílenství... Co myslíte?

Br... knedlík!

11. března 2011 v 21:28 | coco-choc |  "Tradiční" recepty

Zase jsem se na delší dobu odmlčela. Tentokrát mám pro svou absenci pádný důvod :-). Už je ze mě totiž "mladá paní"! Brzy na blog hodím i nějaké fotografie z honeymoon... Musím se ale dokopat k úpravě fotografií, a jelikož mám ve svém archivu ještě několik receptů, které jsem Vám neukázala, sáhnu dnes do svých zásob a vytáhnu bramborové knedlíky.

Nejsem knedlíková (to asi tušíte :-D). Houskové knedlíky mi nechutnaly nikdy. Ačkoliv od mojí babi i ty houskové nejsou špatné. Zato bramborové knedlíky... To je jiná. Opět fenomenální "br" knedlíky umí má babi. Jakmile si je vybavím, vzápětí si vzpomenu na její naprosto fenomenální knedlo-vepřo-zelo. Manžel (hezké :-) do minulé soboty nevěřil, že moje babi umí nejbáječnější knedlo-vepřo-zelo na světě. Bramborový knedlík se mi ještě hodí ke králíkovi na česneku (opět vzpomínka na milovanou baštu). Dále... Přemýšlím, přemýšlím a nenapadá mě další jídlo, ke kterému bych měla br. knedlík ráda. Knedlíky prostě nejsou mou favorizovanou přílohou. Ještě mě napadají plněné tvarohové knedlíky s letním ovocem. Jojo, malé tvarohové knedlíky s meruňkami, švestkami nebo jahodami, hojně posypané tvarohem, oslazené moučkovým cukrem a bohatě promaštěné máslem. Když tak přemítám nad knedly, které mi chutnaly, vylovila jsem v paměti ještě kulaté tvarohovo-krupicové knedlíky, jež jsou na talíři přelity přesnídávkou (děti mají tento pokrm velmi rády).

Během chvilky jsem si z prstu vycucala pěknou řádku knedlíků, které mi chutnají. Takže zas takový knedlíkový abstinent nebudu :-D. Samozřejmě existuje mnoho a mnoho variant knedlíků - špekové, bylinkové, karlovarské, vařené v ubrousku, perníkové (skvěle doplňují šípkovou omáčku) a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho. Nicméně nechci abyste mi tady usnuli, proto přejdeme k tématu dne, a to k absolutní klasice české kuchyně - bramborovým knedlíkům.

Věřím, že každá hospodyňka má svůj osvěčený recept. Já Vám nyní představuji svůj - recept je velmi snadný, knedlíky se mi vždy podaří a jsou vláčné. Perfektně doplňují rozmanité omáčky, pečené maso, zelí, špenát atd. Manžel zbožňuje knedlíky s vajíčkem - prosté, ale vynikající :-).

Ingredience:
  • 1 kg uvařených brambor (ve slupce a brambory vařte den předem)
  • cca 500 g dětské krupičky
  • 1 vejce
  • půl lžičky soli
  • špetka prášku do pečiva


Postup:
Uvařené brambory oloupejte a nastrouhejte na jemném vzoru struhadla, přiklepněte vajíčko, osolte, přidejte špetku prášku do pečiva a přisypávejte krupičku podle potřeby (naposledy mi v pytlíku zbylo asi tak 50 g). Z těsta uválejte dvě šišky o průměru 6 cm a vařte v osolené vodě 20 minut.
Jedna šiška je trochu větší, přesto se během 20 minut provařila skrz naskrz :-). Uvařené knedlíky nakrájejte, tak jako naše babičky, nití ;-). Jelikož jsem knedle zvládla i já, Vy musíte levou zadní.


Přeji dobrou chuť!
A kam dál?