Září 2012

Skořicoví šneci

25. září 2012 v 22:00 | coco-choc |  Sladké hříchy
Jestli nějaká kniha rozvířila tiché kulinářské vody, tak je to kuchařka Dity Pecháčkové, obdivuhodné ženy, která dokázala vzkřísit kdysi ryze reklamní časopis s průměrnými recepty na foodmagazín, který může naprosto bez ostychu konkurovat mnohem dražším kolegům (Apetitu, Gurmetu, Foodu). Ano, ano, řeč je o Albert magazínu, pro který chvátám v inkriminované středy a modlím se, aby v 7 ráno na mne ještě nějaký zbyl. Proč se sakra nedá koupit? Vím, je na webu, ale já jsem staromilec a, byť využívám výhod internetu, knihy i časopisy mám nejraději v jejich tištěné podobě.

A to, že Dita jídlu sakra rozumí, ji může dosvědčit časopis Apetit, který vedla úctyhodných 5 let. Svou praxi, nadšení, mlsný jazýček a lásku k jídlu zúročila v kuchařce, o které se nedá říct nic jiného než, že je vymazlená a k sežrání.

Upřímně - v mé sbírce ještě není, ale co není může být (čti bude). Je to takový tajně veřejný tip pro mé blízké :-). To, že kuchařku nevlastním, mě nemůže zastavit, abych něco z ní nevyzkoušela. Za vlast již padly šunkofleky a skořicoví šneci, jež vám servírují níže.

Impulzem mi byla nejen Ditina kapitola s americkými hříchy, ale i setsakra lákavé fotky u Meg. Tak jako Meg jsem se držela poloviny dávky. A dobře jsem udělala. Ne, že bychom nesnědli šněky z kila mouky, ale víte, jak bychom pak vypadali?!

A jaký je závěr tohoto jemně ukecaného úvodu? Jestli tuhle kuchařku ještě nemáte / neplánujete si ji pořídit, tak doufám, že při představě, jak se Vám v ústech rozplívá máslovo-skořicová náplň, jak si olizujete prsty od mléčno-javorové polevy, jak se zakusujete do křupavého těsta, rychle změníte názor. Přesto věřím, že než pro kuchařku urychleně poletíte do knihkupectví, tak si vychutnáte skořicové šneky v mém podání.

Ingredience:
  • 475 ml mléka
  • 110 ml oleje
  • 55 g krystalového / třtinového cukru
  • 2 lžičky sušeného droždí
  • 500 g + 100 g hladké mouky
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • 1/2 lžičky prášku do pečeva
  • 1/2 lžičky soli
Náplň
  • 30 g skořice
  • 110 g třtinového cukru
  • 200 g másla
Poleva
  • 450 g moučkového cukru
  • 50 ml mléka
  • 3 lžíce rozpuštěného másla
  • 50 ml javorového sirupu
  • špetka soli

Postup:

Zahřejte mléko společně s olejem a cukrem v nějaké ohnivzdorné nádobě. Poté posypte droždím a moukou (0,5 kg). Těsto promíchejte, nádobu přikryjte utěrkou a nechte 1 hod. na teplém místě kynout.


Po hodině do těsta zapracujte prášek do pečiva, sodu, sůl a zbylou mouku (množství je samozřejmě orientační - je možné, že bude potřebovat méně či více mouky, řiďte se potřebami těsta).


Vypracujte hladké těsto a vyválejte jej na tenký plát.
Celý plát poctivě pomašlujte máslovou náplní - rozpuštěné máslo promíchejte se skořicí a cukrem. Nebojte se a opravdu použijte všechno máslo. Na chuti to bude znát.
Plát těsta opatrně zarolujte a nakrájejte na jednotlivé špalíčky - šneky. Šneky vkládejte do pekáčky (já použila třeba dortovou formu), která bude ideálně vyložena pečicím papírem. Šnekům nechte trochu životního prostoru. Pečením ještě dost nabudou :-).
Před pečením nechte šneky ještě tak 15 minut kynout. Poté je pečte v předehřáté troubě 15 - 20 minut při 190 stupních.

Po upečením šneky zalijte úplně božskou polevou, kterou připravíte levouzadní. Máslo rozpustěte s mlékem, přidejte cukr, špetku soli a javorový sirup. Vymíchejte hladkou polevu. Tady se musím přiznat, že jsem neměla dostatečné množství moučkového cukru, takže jsem musela povolat třtinový cukr, který se nedal přemluvit, aby se zcela rozpustil...

Ještě horké šněky zalijte polevou a nechte zaschnout.

Doporučuju se do nich hned pustit, a to se studeným mlékem. Sice vám bude pak blbě, ale oni jsou tak dobré...



Dobrou chuť!

Farfalle s dýní na dva způsoby

19. září 2012 v 8:57 | coco-choc |  Těstoviny, obiloviny, luštěniny

Fotografie, kterou otevírám dnešní článek /recept/ naznačuje, co se bude podávat. Ano, dýně a těstoviny.

Podzim se nám kvapem blíží a na každém rohu na nás číhají oranžově hřejivé šišaté dýně. Uznejte, byla by škoda si jich dosytosti neužít. Nevím, s čím máte spojený podzim Vy, ale ze mě se na začátku září stává dýňový maniak, který se je snaží nacpat kam jen může a který vymýšlí stále nové dýňové variace.

Naposledy to byly těstoviny s jemnou smetanovou dýňovou omáčkou, jež jsem si neodpustila doplnit o pečenou dýni.

Doufám, že Vás zlákám, abyste naskočili a frčeli na dýňové vlně se mnou :-).

Ingredience:
  • oblíbené těstoviny - vybrala jsem farfalle
  • 1 hokkaido dýně (báječná by byla i máslová dýně)
  • 300 - 400 ml 12 % smetany (měla jsem jen 200 ml, takže jsem si musela následně vystačit s plnotučným mlékem)
  • několik stroužků česneku
  • 1 cibule
  • máslo
  • olivový olej
  • sůl
  • dýňová či jiná semínka (nemusí být)
  • parmezán

Postup:
Hokkaido dýni pořádně omyjte a rozpulte ostrým nožem, střed vydlabejte lžící.


Jednu polovinu dýně nakrájejte na větší kousky a společně s neoloupanými stroužky česneku je naskládejte na plech. Praktické bude, když plech vyložíte pečicím papírem. Dýni i česnek zakápněte olivovým olejem.




Pečte na 170 stupňů tak 30 - 35 minut. Dýně včetně slupky musí být měkká, ale ne rozměklá, česnek bude příjemně sladký. Upečenou dýni pokrájete na menší kostky.

Druhou polovinu dýně nakrájejte na menší kostky. Do kastrolu vhoďte plátek másla, na které lehce osmahněte pokrájenou cibulku, přidejte dýni, chvíli opékejte a poté dýni zalijte smetanou. Přiklopte kastrol pokličkou a nechte probublávat tak 20 - 25 minut. Je potřeba, aby dýně byla úplně rozměklá. Mezitím si dejte vařit vodu na těstoviny. Vodu nezapoměňte osolit pořádnou hrstí soli.

Do měkké dýně se smetanou vyloupněte pečené stroužky česneku. Půjde to snadno. Omáčku umixujte na hladký krém.
Osolte podle chuti.


Omáčku promíchejte s těstovinami, které jste uvařili al dente.
Dýňové těstoviny naservírujte na talíř. Na kopec těstovin položte několik kousků pečené dýně, zastrouhejte parmezánem a případně vytuňte opečenými dýňovými semínky. Zakápněte olivovým olejem a podávejte.




Doufám, že mi odpustíte tolik fotografií, ale dýně je neuvěřitelně fotogenická a již pohled na její oranžovou barvu zahřeje.

Maková bábovka s citrónovou polevou

14. září 2012 v 11:42 | coco-choc |  Sladké hříchy
Vím, že bábovek na mém blogu najdete více než hodně. Ale pečení bábovek ve starožitné formě mě nikdy nepřestane bavit. To samé platí o vymýšlení nových variací a receptů.

Maková bábovka doplněná o kyselou citrónovou polevu Vás jistě nezklame.

Ingredience:
  • 100 g mletého máku
  • 250 g měkkého tvarohu ve vaničce (měla jsem nízkotučný)
  • 125 g másla (povoleného)
  • 2 vejce
  • 150 g moučkového cukru
  • 150 g polohrubé mouky
  • 1 prášek do pečiva
  • špetka soli
Citrónová poleva:
  • citrónová šťáva
  • moučkový cukr

Postup:
Klasická bábovka si žádá klasické postupy, takže, než se pustíte do díla, vyndejte si alespoň půl hodinky předem všechny ingredience na kuchyňskou linku. Suroviny tak vyrovnají svou teplotu. Povolené / změklé máslo utřete s cukrem, žloutky a tvarohem. Směs by měla být hladká a světle žlutá. Poté můžete prosát mouku s práškem do pečiva. A jelikož pečeme makovou bábovku, nezapoměň na mletý mák. Mák i mouku zapracujte do máslové směsi. Celé těsto nadlehčete bílkovým sněhem (bílky vyšleháte snadněji, pokud přidáte špetku soli).



Těsto přendejte do poctivě vymazané a hrubou moukou vysypané bábovkové formy. Pečte při 170 - 180 stupních asi 40 minut. Bábovka je hotová, jakmile "testovací" špejle bude suchá (špejli vpíchněte do nejvyššího místa bábovky).

K těžkému máku se skvěle hodí citrón. Takže doporučuji bábovku nepocukrovat, ale polít cukrovou citrónovou polevou, která mák skvěle vyzdvihne. Bohužel /ne že by to pro mne nebylo typické.../ jsem polevu dělala od oka - prostě jsem citrónovou šťávu míchala s prosátým! moučkovým cukrem do doby, než poleva nebyla ani moc řídká, ani moc hustá. Polevu nalijte na vychladlou bábovku. Pokud Vám poleva stéká moc rychle a na bábovce nic moc neulpívá, přidejte ještě moučkový cukr. Pokud byste však museli polevu na bábovku naplácávat lžící, přidejte citrón. Určitě to zvládnete :-).

Nechte si chutnat!

Můj šálek kávy

11. září 2012 v 8:07 | coco-choc |  Kam vyrazit?
V Praze je kaváren jako máku, ale těch, kde dostanete kvalitně připravenou kávu, kde se budete moci pohodlně usadit a užívat kavárenského povalečství, jež bude umocněno lahodným dortíkem, je jako šafránu. No, možná přeháním, zas tak málo jich není...

Jedno krásné nedělní ráno/dopoledne jsme se s manželem vydali do oblíbené karlínské kavárny Můj šálek kávy. Výborná lokalita, originální interiér a příslib vysoce kvalitní kávy - nu, proč to nezkusit...

Dopředu upozorňuji, že jsem velmi rozmlsaná, extra kritická a jen tak mě něco nenadchne... Pokud mne však něco osloví, superlativy a častými návštěvami nešetřím.

Takže vyrážíme...


Jak už jsem avizovala výše, Můj šálek kávy najdete v pražském Karlíně na Křížíkově ulici. Během teplých letních dní můžete využít improvizované posezení (rozuměj židličky a stolečky jsou ledabyle naaranžovány na ulici). My jsme však raději zavítali do interiéru kavárny, jehož originalitu nejlépe zdokumentují v rychlosti pořízené fotografie. Bohužel jsem nestihla vyfotografovat nejútulnější kout kavárny, ve kterém najdete pohodlný gauč (když si sundáte botky, budete se cítit jako doma - věřte mi, někteří návštěvníci tak skutečně činí).


A co si objednat? Podle scuku zde prý dostanete vynikající kávu, takže naše očekávání byla veliká. Momentálně většinu káv připravují ze směsi Tam Dem (40 % Bolívie Siete Estrellas, 30 % Rwanda Gishamwana, 30 % Brazílie Celso & Gertrudes). Ne, že bych byla velký znalec kávy, ale třeba někdo z vás, milí čtenáři, jste :-).

Jelikož v každé kavárně, kterou navštívíme, si objednávám cappuccino, tak ani zde jsem neexperimentovala. Manžel je zvyklý na "silnější" kávu, proto si objednal flat white (dvojité espresso dolité mléčnou mikropěnou). Kávy doplnila karafa s filtrovanou vodou (jen mezi námi, ta voda měla divnou pachuť...). Celou naši objednávku zakončil hemenex a čokoládové cookies s bílou čokoládou.


Protože jsem vynesla všechny karty na stůl, můžu se zvesela věnovat kritice (znovu podotýkám - jedná se o čistě subjektivnímu hodnocení).
První kolize nastala již při časové souslednosti donášení naší objednávky. Nejprve nám na stole přištálo cookies, po delší době jej doplnila voda.

Jelikož jsem na toto velice háklivá (myslím tím nelogické a časově neslazené servírování pokrmů), začala jsem být jemně nevrlá. Poté manželovi přistál hemenex a jako poslední dorazily kávy. Sledovala jsem okolní stolky (mě to totiž hrozně baví, ukamenujte mě :-)), a ani tam nebylo servírování objednávek extra slavné - někdo dostal napřed kávu, po dlouhé době dezert následovaný salátem apod.




Ale co chuť? Inu, jak už jsem psala výše - filtrovaná voda byla divná, avšak tu hodnotit nebudu. Hemenex standard, který nenadchne, neurazí. Sušenka (čokoládové cookies) bylo suché a drobivé. Takže zklamání. Co mne však dorazilo, byla káva. Cappuccino i flat white mně ani manželovi vůbec nechutnaly. Obě kávy byly nepříjemně silné a kyselé! Je možné, že to bylo dáno spíše druhem použité kávy, než špatným způsobem přípravy kávy. Nevím...


Sečteno podtrženo. Lokalita SUPER, interiér ORIGINÁLNÍ, obsluha MILE ROZTĚKANÁ, servírovaní objednaného ŠPATNÉ, jídlo MÁ REZERVY, káva KYSELÁ. Za sebe mohu říci, jsem ráda, že jsem kavárnu vyzkloušela, ale asi tam nebudu chtít delší dobu zabloudit a naopak se po již po xy vydám do Café Louge, která je pro mne a manžela number one.
A kam dál?