Těžko uvěřitelné, že fotografie v tomto článku vznikly na začátku října, kdy podzimní listí hýřilo barvami, slunce hřálo a sluneční brýle byly nezbytností. V sobotu jsme mohli za svými okny pozorovat jen sněhové plýskanice, studený vítr a šedivo. O to více je příjemnější čas strávený v posteli s teplým čajem a sušenkami.
Nicméně i přesto, že nás Martin na bílém koni navštívil o několik dní dříve, nechci nechat tyto fotografie v zapomění svého archivu, a to i kvůli nově otevřené chebské kavárně - Caffé 11.
Při naší poslední návštěvě Chebu, což bylo někdy v červenci, jsme si mysleli, že kavárna ještě není otevřena. Byl to omyl, proto naše první návštěva kavárny proběhla až nyní. Už dopředu jsme si našli nějaké fotografie interiéru, které jen naše očekávání zvýšily. Když si připočtete doporučení příbuzných, kteří nám předávali informace od svých známých (aneb jedna pani povidala :-)), jistě pochopíte, proč jsme byli tak zvědaví. Je to jednoduché - Cheb je v zásadě maloměsto s několika restauračními zařízeními povětšinou průměrné až horší úrovně, tudíž otevření baru/kavárny/restaurace "na úrovni" tu bylo milým zpestřením.
První co nás zaujalo byl čistý, vzdušný, barevně příjemný interiér. Následoval přívětivý pohled obsluhy a po vyhledání vhodného stolečku i netradiční, ba pohodlné posezení. Vekovní teresa byla lákavá, nicméně výhled na vitrínu s dezerty přeci jen vyhrál.
Jídelní lístek byl jednodušše a logicky strukturovaný. Najdete v něm několik předkrmů, pár salátů i hlavních jídel, dostatečné množství dezertů. Nápoje jsou samozřejmostí - kávy, čaje, alkoholické i nealkoholické kokteily. Všeho tak akorát, aby si každý dokázal vybrat.
Manžela zaujalo doporučované risotto s lanýžovým olejem a hříbky. Já naopak sáhla po lehkém salátu s gratinovým kozím sýrem, piniovými oříškami, javorovým sirupem a jahodami.
K salátu byla servírována ošatka s pečivem a bylinkovým máslem, které přinesli téměř záhy po naší objednávce, takže nám pečivo posloužilo jako předkrm.
Manželovo risotto bylo chuťově velmi příjemné, akorát rýže mi připadala až moc al dente. Můj salát mě oslovil dosladka laděnou zálivkou, která příjemně kontrastovala s plnějším kozím sýrem, kterému by kratší gratinování přeci nej neuškodilo :-).
Náš lehký oběd jsme zakončili kávou, na kterou jsme byli extra zvědaví. Manžel si objednal lungo, já jsem zůstala věrná cappuccinu.
Jak možná víte, nejsem znalec kávy, nicméně mlsná jsem a vytříbené chutě mám snad také, takže s klidným vědomím a svědomím napíšu, že káva byla příjemně silná, chuť vyvážená a crema u cappuccina propouštěla cukr pozvolna. Dezert jsme si nakonec neobjednali, což v danou chvíli bylo pro naše žaludky správnou volbou, s postupem času si však člověk říká, že se mohl překonat :-).
Při příští návštěvě tento nedostatek napravíme. Protože tato kavárna rozhodně za návštěvu stojí. V Chebu je Caffe 11 vítaným osvěžením a zároveň osamoceným mohykánem, který má styl a který snad přiláká mnoho návštěvníků, kteří ocení kvalitu.
Po oběde přišla vhod procházka linoucí se před prosluněné náměstí a chebské poohří. Možná vám budou následující fotografii připadat trochu kýčovité, ale odstíny žluté, oranžové a červené ve spojitosti s historickými stavbami ani jinak vyznívat nemohou.
Doufám, že mi tsunami fotografií odpustíte, ale já se fakt nemohla rozhodnout, která je ta nejvíc podzimní, nejvíce barevná, nejvíce kýčovitá...
Přeji krásné nedělní odpoledne.
